Vyrazil jsem po horských stráních.

Slunce se sklánělo a halilo doliny do tajemného šera, hřebenů se dotýkalo posledními ze svých zlatých loučí.

Vítr přinášel vůně, pachy a chlad, kterým mě hladil na holé kůži, v jeho ševelení se končil příběh tohoto dne a začínal příběh noci.

Na hřebeni mě dostihl. Démon, který se mě chtěl zmocnit.

Nebál jsem se, byl jsem přece tak blízko Bohu, který se lehce dotýkal mé hlavy a nohama jsem stál na Matce Zemi. Hory mi byly chrámem.

Dal jsem démonovi jméno a tím jsem získal moc promluvit k němu, postavil jsem mu příbytek z hromady kamení a tím získal formu.

Tam, v živém náručí hor.

Jmenuji se Hraničář Ráje.

Začal jsem pouť, která je starší než mé tělo.

Určitě bych o sobě mohl říct, že patřím mezi aktivní zastánce ekologie a ekologického myšlení.

Je to součást cesty, kterou jsem si vybral. Jak je to u jiných? Jako ve většině témat, je složení: "pro, proti, nevím". Myslím si, že každý, ať je zařazený v kterékolik v těchto tří sekcí, je důležitý, ovšem kdo se snaží napravit napáchné škody je prostě prospěšnější. Myslím si také, že celá záležitost není tak ožehavá - nějak to určitě dopadne a ten koho se to bude paradoxně nejmíň týkat, bude planeta Země samotná. Ona už zažila ledacos a zažila už ledajaké tlupy a kmeny těch, kteří si mysleli, že zrovna oni jsou ti nejchytřejší. Teď je tahle nálepka na nás a stejně jako tomu bylo u jiných velkých a moudřejších civilizací než je ta současná, vždy zůstala jen hromada kamení a potomci dávných králů..

Nemyslím si, že se celé vlády budou schopny shodnout a změnit svou koncepci výroby, hromadění, odpadu a plundrování. Za státními vlajkami a tvářemi přemoudřelých politiků klátících se v dřímotě ve svých lavicích, jako banda přestárlých školáků tahajících se o dávno porouchanou koloběžku bez koleček, řídítek a z plastu Made in China, se skrývají dobře upravení pánové s tučnými konty, majetky. To tihle elegantní pánové, jen sem tam vyplouvající z médií, tahají za šňůrky těchto směšných vládních figurek. Taková je demokracie, ale odtud potud.

A co obyčejný člověk? Ta ryba na háčku? Na návnadě z levných surovin, na třpitce laciných televizních programů, na náhražce chemicky barveného červa? Ovšem bez konzervantů..hlavně bez konzervantů!

Dnes jsem viděl video, jak jistí farmáři nastrojili své stádo ovcí do malých LED světýlek ve stylu vánočního stromku a proháněli je v noci po poli, tvořili obrazce a ohňostroje. Ovce pobíhající sem tam, na zádech blikající kožich a kolem farmáři s čelovkami,kamerami, vysílačkami. Jistě si domyslíte, že jsem do role těchto ovcí postavil nás, obyčejné lidi. Je čemu se divit? Diktují nám co je zrovna nutné si oblékat a co je "out". Loňské modely, outfit, trendy. Občas "jim" dojde inspirace a tak rozhodnou, že to co nosily naše babičky je zase "in". Ať jdou k čertu. Neměl bych být tak tvrdý, je to vlastně každého věc. Nedávno mi řekl kamarád se smrtelně vážným výrazem: "žijeme přece v blahobytu, pracujeme a vyděláváme peníze - PŘECE JE MUSÍME ZA NĚCO UTRATIT." Ano. Všichni tleskejme té kýčovité paní obtěžkané nákupními taškami, je to už přece jenom starší dáma: "Madam Tržní Ekonomika!", kyne ze vstupu do gigantického nákupního centra a rozdává letáky na nejdelší řasenku na světě. Pokud by se ty věci dali aspoň jíst, můžu svoje "out" loňské triko sežrat. Proč by ne? Jdu to zkusit, možná je v něm míň "É" než v mém oblíbeném jahodovém jogurtu, kde i místo jahod je řepa.

Tohle já už ale nechci. Protože nepatřím mezi ty, kteří tráví dny v práci aby si mohli kupovat věci, já si hraju se svými dcerami. Vlastně jsem uplně mimo. Out a loňský model. Mám boty z kopopí a recyklovaných pneumatik a tři roky staré fifle s dírou pod pravou kapsou. Bambusové triko, které je samý žmolek, když na něj všichni nevěřícně šahají: "Cože?Triko z bambusu?Já myslel že jsou to ty dlouhé duté klacky, co po nich skáčou mistři kung-fu v čínských filmech." Ano, to je ten stejný bambus.

Určitě nechcete slyšet, jak vzniklo moje další triko barvené jílem. "Vždyť to musíš prát v ruce, to musí strašně pouštět"

Jsem oblečený do trika z klacků a bláta. Copak bych mohl zapadnout? Bože a co ty vlasy. Nešahejte mi na vlasy.

Když jsem si nechal udělat dredy, spousta lidí v mém okolí si uvědomila, že jsem narkoman, mám vši a jsem špinavý. Bylo to pro mě překvapení, to mi věřte. Skoro jsem uvěřil, že se z toho dredu dřív nebo později musí ty vši sami vylíhnout. To čekání bylo nesnesitelné a dredy jsem si jednoho rána oholil. Přátelé se radovali, že jsem zase jeden z nich. (To snad ne!)

Teď mi zase rostou. I vousy. Nechám je růst až ty vousy i vlasy vyrazí dveře bytu kde bydlím a vylezou na ulici. Lidi budou utíkat. Zajídat stres, poběží do lékárny, zapálí si. Vykoupí všechen Actimel. Kartony Actimelu. Vzniknou černé trhy, kde bude jedna lahvička stát tisíc korun. Ne korun, euro. Pak jednoho dne si jeden z mnoha důchodců všimne svou kapesní lupou, že jsou všechny Actimely na černém trhu prošlé. Mají po expiraci, nápoj se ze dne na den změnil v jed. Odpad.

Ale zpět k mým vlasům a vousům. To už budou po celém Brně a já budu šťastný. Nechte mi proboha růst moje vousy. Vždycky jsem je chtěl. Jako starý námořník, pirát. Jako osadník Aljašky. Jako Rumcajs. V tom to je, já chtěl být vždycky jako on.

Trochu jsem odbočil. Na mých fousech z Merhautovi na ulici Milady Horákové, přes Moravské náměstí a dál..

V každém případě jsem dospěl k tomu, že nemám žádné peníze. Nechcete někdo televizi? Nevyměníte si se mnou televizi za stádo ovcí? Chci mít ovce. Ráno vstanu a půjdu ven s ovcemi. Znáte to. Kamarád se mě zeptá: "Díval ses na fotbal?" Já řeknu: "Ne vyměnil jsem televizi za stádo ovcí". Super. To je bude asi jeden z těch BIOLIDÍ, co nemají televizi a nutí děti chodit bosky a spát v jedné posteli. Ani lízátko jim nedají ti bio lidi svým dětem.

Jsem BIO člověk. Když se objeví cokoliv nového v BIO, musím spěchat to sníst. Jsem BIO fanatik, co jí BIO a kadí BIO. Až budu bydlet na samotě a pást svoje stádo ovcí, budu kadit svoje BIO lejna na své BIO záhony.

To je moje věc. Jsou to taky moje lejna ne vaše.

Nemyslete si, že někdy nemám chuť jít do lékárny. Jdu kolem a říkám si, dnes to zatraceně bolí, šalvěj jsem nesehnal a v krku mám snad ostnatý drát. Řeknu vám, je to těžký neotevřít ty dveře, zvlášť když tam mají tak čisto. Člověk si vezme jednu pilulku a probere se za týden: "Ty vole ten Neoangin byla jízda". Raději to nedělejte. Kdoví jak tohle pojídání prášků dopadne: "Jé dobrý den paní sousedko, vám z těch prášků vyrostl na hlavě útvar". Prostě útvar, co se divíte. Něco co tam nepatří a všichni to ví.

Já věřím, že nemoci se musí řešit. Víte jako kniha. Vemu angínu a listuju v ní: "Áá už to vidím", to jsem si mohl myslet, aspoň bych si ušetřil ty bolesti.

To je jako s tím mlíkem. Řekli nám: Pijte mlíko je zdravé" a každy pil mlíko. Rodiče do vás lili ještě v posteli před snídaní sklenku a sklenku před spaním. "Dej si Jeníčku ať máš hezké sny." Ve školách, školkách do vás lili mlíko. Ve fabrikách, závodních jídelnách. Mlíko bylo prostě všude. Krávy krmily mlíkem aby měli víc mlíka.

Pak kdosi řekl: "K čertu s tím mlíkem to byla chyba, je to nestravitelný, všichni budete mít alergie." A už to jelo. Mlíko se lilo do kanálů. Na náměstích a vůbec lili mlíko uplně všude. Děti mají alergie už při pohledu na krávu. Teda ty co krávu kdy viděly. "Mami a mlíko dělají v továrně jak tam pracujou naši sousedi z Mongolska?"

Naštěstí má mlíko lepší časy. Krávy se zase chechtají. Mlíko si teď můžete natočit sami. Starej povídá: "Mámo jdu pro mlíko", bere bandasku a mizí. Jako za starých dobrých časů.

Věřím na starý časy. Kdy se vědělo co se jí a pije. Kdy se vědělo co je dobré a co ne, protože neexistovaly televizní reklamy. JO reklamy bych zakázal. Běžela by znělka na reklamu a najednou BLIK, záběr na hrající si šťeňátka, housátka, kuřátka, koťátka. To by lidi koukali. Prvně by měli záchvat a volali do televize: "Kde jsou naše reklamy!Jak mám teď vědět co je pro mě dobré?!"

Časem by to přestalo a lidi by to zvládli. Věřím jim.

Lidi jsou vůbec dost chytří.

Jen si musí víc věřit. To chce čas. Jednou zjistí, že nemusí nikoho poslouchat a začnou si věřit. Možná pak budou míň pracovat a budou si hrát se svými dětmi. Teda pokud bude kde, ale to se vracím na začátek.

Ekologie. CO TO K ČERTU JE? Já se chci mít dobře. Kde mění televize za ovce?

Vyhrabu si jámu a budu v ní bydlet. Nikomu o tom neřeknu. Jednoho dne půjde kolem osoba úřední a zeptá se:"Máte pane na tu díru povolení?" A já vylezu z díry, praštím ho kyjem do hlavy a vylezu na strom. Třeba je čas na evoluci. Třeba bylo už dost moudrosti a je třeba zhloupnout aby si Země odpočinula. Myslím že budu u toho.

Stejně ty stavby a domy jsou téma samo pro sebe. Já bych nechtěl zděnej barák. Tahat ty cihly. Nikdy jsem k tomu neměl vztah a to jsem se přiženil do stavařské rodiny. "Pojď synku jdeme stavět nějakej barák", a já měl okamžitě zvýšenou teplotu a musel si jít lehnout. ("ten kluk je ňákej divnej, jemu ta práce moc nevoní"). Já už jsem takový, nemám rád stavění domů a všechny práce kolem domu.

To je taková zažitá věc. Lidi nemaji co dělat a jednoho dne si řeknou: "Mámo co kdybychom si postavili ňějakej barák". Staví a staví. Pak jsou strašně rychle staří a umřou a dětem se ten barák vůbec nelíbí, tak ho prodaj.

Je jim jedno, že jejich staří rodiče se nikam nepodívali, že si nic nekoupili a že doma sděli na krabicích, protože už neměli peníze na židle. Prostě to prodaj a jdou jinam. S tím ale já souhlasím. "Tati kdo se ti prosil abys mi postavil barák a pak umřel, chtěl jsem s tebou chodit na ryby a hrát kopanou". Už je ale pozdě. Staří jsou mrtví a stojí jen nedodělanej barák. Čert vem baráky.

Já říkám. Vykopu si díru do země a nikomu o ní neřeknu. Natáhnu nad ni igelit a když mě to přestane bavit, vykopu si o kus dál jinou a tuhle zahrabu. Nebo vezmu trochu starýho dřeva a postavím si barák ze slámy a dřeva. Když mě to přestane bavit v něm bydletm, nebo mi ho odfoukne vítr, postavím si jiný. NO A? Tak to vidím. Nemám čas stavět furt nějaký velký barák a tahat cihly. Já chci ležet v trávě a cucat stéblo. Chci meditovat. To chci. Chci duchovně růst. Nemám čas řešit co kdo staví a kolik to stojí. Je mi to jedno. Čert vem hypotéky.

Ten kdo vymyslel hypotéku, asi moc četl starý knihy. Četl o tom, jak pochytali černochy v Africe a navozili je na plantáže. Řekl si: "To je SUPER. Udělám si otroky, kteří mi ještě budou platit." A má recht. Ono je to jakože dost výhodný pro mladý rodiny. No právě. Pro MLADÝ RODINY. Vidíte to tam? Copak chce otrokář starý otroky? HOUBY. Chce mladý a hlavně pracovitý. Ideálně se dvěma dětma, protože děti potřebují kde spát a co jíst a to stále dokola a hypotéka je jediné řešení. Končí to vždy stejně: "Celý život si splácel, teď jsi starý a brzo umřeš, vedl jsi plnohodnotný život!"

Jen škoda že tě opustila žena. I s dětma. Vzala si prej někoho s ovcema. "Moc nevidělal ale byl strašně hodnej na děti". HAHÁ A MÁŠ TO! CHTĚLS BARÁK A TEĎ JSI MRTVÝ A BEZ ŽENSKÝ!

Co může být horšího, než nemít ženskou a být mrtvý.

Bejt ženská. CO? PROČ? Co se divíš. Ženský to maj strašně těžký. Když se narodí, nad postýlku se nakloní otec a spráskne ruce: "Kde má pinďoura?!"

"Proboha můj kluk nemá pinďoura, je to HOLKA!"

Být holka je peklo. Nechtěl bych být holka ani za milion euráčů. Jak jen to jde, propíchnou jí uši a daj naušnice:"Já jsem HOLKA, mám NAUŠNICE a jednou se mnou budete moct píchat!"

Proč se v tom ztrácím. Všechny holky chtěj být maminky. Když konečně najdou někoho schopnýho a jsou těhotný, všechno se změní. "Vy jste těhotná? Měla byste jít k lékaři."

Pak to jede. Jeden bílý plášť za druhým.

"Vy už rodíte?! Ještě NEMŮŽETE RODIT, nemáte termín." Vidím takovou scénku: Na porodní koze leží ženská a chce rodit. Vedle ní sedí doktor a pije kafe a mluví s jiným doktorem. "Vy chcete rodit? Dostala jste povel? K SAKRU VYCHLÁDNE MI KAFE a neřvěte mi tady nebo vám něco píchnu."

Takhle to maj ženský těžký. Já mám taky jednu a při porodu jsem byl. Né že ne. Každý by tam měl být.

Zvoní telefon v prezidentské kanceláři.."Pane prezidente dnes jedem ke stopadesáti porodům", "V pořádku, to si nenechám ujít"

Ženský jsou strašně statečný. Vidím scénu z bojiště. "Veliteli, nepřítel přivezl do první linie rodící ženský", "K ČERTU BALÍME TO, stáhněte mužstvo, ženský a zvlášť rodící jsou strašně statečný, to máme marný."

Vůbec by chlapi měli ženským víc pomáhat. Ženský jsou sice strašně silný, ale potřebujou chlapy. Chlapi tráví moc času v práci. Natož s ovcema.

Někdy se stane, že se nám dostane do cesty příležitost jak zjistit, že vše co jsme si mysleli a čemu věřili byl holý nesmysl...

"Je věcí rozumnosti zdržovat se úsudku před plným posuzováním věci, zvláště pak slov a činů." J.A.Komenský

Tak jsme se dostali na kurz vedený Blankou Sudíkovou, známou skrze šerednou mediální "kauzu létání miminek". Vše se má zcela jinak a jsem rád, že jsme se potkali a spřátelili. Pokud by byli všichni rodiče jako ti, kteří se pohybují kolem Blanky Sudíkové, nezvedal by se mi žaludek při čtení komentářů k článkům o létání miminek.

...Jsem v momentě relativního klidu. Nová "sezóna" klepe na dveře. Každý den se snažím naplánovat podrobně celé dění od prvních jarních slunečních paprsků až po další sníh. Je to dobře? Nechat věci plynout?

Do teď jsem si zkusil obě možnosti - snažit se a protlačit, za každou cenu něco dělat a někam jet - přitom ve skutečnosti být bez příležitostí, zdeptaný a sám.

Když jsem nechal věci plynout, přichází neziskovka, sami přichází lidé skrze projekty, daleké cesty a lezení. Začínám věřit, že mozek by se měl používat co nejméně a víc naslouchat intuici.