Podzimní Roháče 2010..malé zamyšlení a fotky
Po "normálním" létě ve žďárských vrších, při dnech plných obracením sena pro zvířectvo na zimu, ohňů s přáteli, práci s hlíněnými omítkami a při jiných "vesnických" pracech, mi hory utíkaly mezi prsty.. Teď při návratu do nižších nadmořských výšek a po přípravě na zimu, se naskytl víkend, kdy jsem vyjel se svým dlouholetým kamarádem a vlastně ještě spolužákem ze základní školy Mirkem.
Stál jsem mezi nelehkým rozhodnutím. Vlastně téměř celé září jsem bojoval s těžkou nemocí, která mě sužovala nekončícími bolestmi a horečkami, doháněla mě k zoufalství a totálnímu vyčerpání. Zhubl jsem 9kg po asi 14 dnech, kdy jsem byl schopen pozřít za celý den třeba jen jednu dětskou výživu. Po týdenní rekonvalescenci je tady termín hor a čas s mým kamarádem, dlouhodobě žijícím v Praze. Volba je jasná. Jelo se.
Jako vždy se mi potvrdila neskutečná energie hor a jejich léčivá síla, pokud se jí člověk otevře. Každým douškem z horského potoka se mi vracely síly a každým nadechnutím, jsem se vracel do své energie. Jak mě mrzí, když vidím chování turistů, kteří odhazují v tak ryzí přírodě odpadky. Jak mě mrzí těžká auta plně naložená dřevem a "kalamitní" svahy nechané napospas erozi, bez jediného pařezu (to budou laviny!)...
Co nám zůstane až zmizí poslední strom z hor, až pramen vyschne..až zastřelí posledního medvěda?
Naše duše zemřou.